Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Gilly je asi 1-2 roky stará kříženka německého ovčáka. Na fotkách klame velikostí - má kolem 25 kg. Je zpočátku opatrná a trošku se bojí, ale když člověka pozná, nechá si líbit doslova cokoliv. Na pamlsky ji utáhne kdokoliv ???? Je velmi milá, mazlivá, přátelská a aktivní. Také je chytrá a učenlivá. Je odvezená ze špatných podmínek, kde žila v polorozpadlé, plesnivé boudě a zde porodila a odchovala štěňata (obě našli domov přes nás). Majitelé o ní naštěstí nestáli, tak jsme ji odvezli k nám. Když je sama tak tichounce kňučí, když páníček odejde, ale za chvilku už je klid a nemá tendence nic ničit. Má lovecký pud, nevhodná k malým hospodářským zvířatům. Do adopce půjde kastrovaná, čipovaná, očkovaná a několikrát odčervená. V depozitu v Jihlavě. Podmínky adopce: http://azyldejpac.blog.cz/rubrika/podminky-adopce

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Z LOMNIČKY NA SVĚTOVÉ VÝSTAVY

Umělecký kovář Jaroslav Zelený nedávno vystavoval, spolu se svoji dcerou, v Domově sv. Alžběty v Žernůvce. Tato výstava, asi nejen mne, teprve částečně seznámila s tvorbou tohoto skromného  umělce. Ale ne úplně, na výstavě nebyly, vzhledem k prostorovým podmínkám, velká díla. Právě ta jsou hlavním těžištěm jeho tvorby.zeleny

Jaroslav Zelený, nedávno oslavil osmdesátku, držitel titulu Mistr uměleckého řemesla, Zasloužilý  pracovník kulttury, Plakety města Bratislavy a mnoha dalších vyznamenání, je šerkovickým rodákem. Otec měl v Lomnici dílnu a provozoval umělecké zámečnictví. Do Lomnice chodil Jaroslav na tehdejší střední školu a nejednu volnou chvíli trávil v otcově dílně. Zdálo se, že nic nebrání tomu, aby měl otec pokračovatele. Ale přišla padesátá léta minulého století a takový původ byl Kainovým znamením. Znamenalo to nikoliv otcova dílna, ale učení v národním podniku MEZ Drásov jako strojní zámečník. Jak Jaroslav Zelený říká, tam se naučil jen pilovat.

Po vojenské prezenční službě se sice vrátil do Drásova, ale brzy se naskytla možnost pracovat v Brně v dílně uměleckého kovářství, která patřila pod Ústředí uměleckých řemesel / původně byl majitelem pan Ryba, synovec tišnovského Ryby, v jehož dílně původně pracoval otec J. Zeleného – jaká náhoda /. Samozřejmě tedy byla možnost využita  a mladý adept kovářského řemesla získával zkušenostri a fortel. A také společenskou prestiž – postupně se stal od předáka přes zástupce mistra až po vedoucího dílny a později byl i ředitelem. Doplňoval si vzdělání – nejprve vystudoval večerně střední průmyslovou školu strojní. Následně na uměleckoprůmyslové škole v Brně externě u akad. sochaře Frant. Navrátila obor modelování.

To už začínal spolupracovat se svým učitelem, ale také s dalšími sochaři –  Sylvou Lacinovou, Jiřím Markem, Olbramem Zoubkem, Konrádem Babraje, Václavem Gajdou a dalšími. A jak taková spolupráce konkrétně vypadá? Je třeba uvést, že Jaroslav Zelený tvoří převážně tepáním a svařováním měděného plechu. Sochař předloží model a uvede hlavní míry. Umělěcký kovář pak rozkreslí díly ve skutečné velikosti, vytepe podle potřeby  a jeden díl ke druhému plamenem přivařuje.

Ze staré stodoly si v Lomničce vybudoval ateliér a zde vznikala  i rozměrnější díla.

Zde byl také realizován návrh Sylvy Lacinové Květ, který vítal  návštěvníky československého pavilonu na světové výstavě v Montrealu v roce 1972. O rok později putovalo z Lomničky přes oceán na světovou výstavu v Torontu Zrození, které podle návrhu F. Navrátila realizoval  J. Zelený.

Nezabýval se  jen sochařskou tvorbou. Z jeho dílny vyšly i brány, ploty, zábradlí, ale vznikly zde i práce restaurátorské, konzervátorské, cízelerské. Vytvořil na příklad symbolický klíč od města Brna, který byl darován prezidentu republiky.

Je třeba také připomenout i jeho úspěšnou pedagogickou činnost. Vychoval celou řadu vynikajících uměleckých kovářů. Uveďme alespoň bývalého Tišnováka, dnes občana Sebranic  u Kunštátu Radka Bártu, Milana Jaitnera z Rakového u Doubravníku, Fr. Brodeckého z Lysic nebo Pavla Tasovského z Náměště nad Oslavou.

Po úspěšné výstavě v Žernůvce by měl Jaroslav Zelený představit svoji tvorbu příští rok v březnu v Tišnově v Jamborově domě. Budou zde vystavena i rozměrnější díla, co v Žernůvce nebylo, vzhledem k prostorovým podmínkám, možné.

Máme se tedy na co těšit!                                                                   -ok-

 

Autor článku souhlasil s jeho publikováním (11.8.2015).

Foto: Jaroslav Zelený (vlevo) a Olbram Zoubek vzpomínají nad fotografiemi na spolupráci