Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Gilly je asi 1-2 roky stará kříženka německého ovčáka. Na fotkách klame velikostí - má kolem 25 kg. Je zpočátku opatrná a trošku se bojí, ale když člověka pozná, nechá si líbit doslova cokoliv. Na pamlsky ji utáhne kdokoliv ???? Je velmi milá, mazlivá, přátelská a aktivní. Také je chytrá a učenlivá. Je odvezená ze špatných podmínek, kde žila v polorozpadlé, plesnivé boudě a zde porodila a odchovala štěňata (obě našli domov přes nás). Majitelé o ní naštěstí nestáli, tak jsme ji odvezli k nám. Když je sama tak tichounce kňučí, když páníček odejde, ale za chvilku už je klid a nemá tendence nic ničit. Má lovecký pud, nevhodná k malým hospodářským zvířatům. Do adopce půjde kastrovaná, čipovaná, očkovaná a několikrát odčervená. V depozitu v Jihlavě. Podmínky adopce: http://azyldejpac.blog.cz/rubrika/podminky-adopce

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Hledání zmizelé studánky

Všechno to začalo sháněním podkladů pro výstavu k 10. výročí založení Mikroregionu Porta. Návštěvníky měly upoutat zejména zajímavosti z jednotlivých obcí, a proto jsem začala pátrat po nějaké té perličce z Lomničky. Jako kronikářka jsem znovu pročítala staré články a nejstarší obecní kroniku. V jednom článku jsem našla informace o pramenu vyvěrajícím v polích za Lomničkou, o kterém se dochovalo několik zpráv.

Převážně se jednalo o korespondenci z konce roku 1811, kdy se jednalo o vyšetření vody z pramene za obcí Lomnička. Tišnovské panství tehdy patřilo průmyslnické textilní rodině baronů z Mundy, stejně tak jim tehdy patřilo i panství Veveří.

Z dochovaných písemností lze vzít v úvahu tři, první je dopis adresovaný z Veverské Bitýšky správci panství v Tišnově - Předklášteří, kde P. Penninger odpovídá na ústní dotaz, tlumočený mu ranhojičem z Veverské Bitýšky. Z dopisu se dovídáme, že autor věděl o pramenu od mládí a v době, kdy byl lokalistou v Předklášteří, bylo to již po zrušení kláštera Porta Coeli za Josefa II, pamatoval dochovanou poškozenou knihu (snad zpěvník), v níž byly rukopisné záznamy o pramenu za Lomničkou a o užívání této zajímavé vody ještě před zrušením kláštera. V době napsání dopisu se ovšem již o staré a poškozené knize nic nevědělo, zmizela či dosloužila…Autor dopisu sám ale dosvědčuje vlastní případ, kdy dva roky trpěl horečkou a ta po žádném léku nepřestávala a sužovala ho neustále. Až na radu vesničana z Jamného užil vody ze studánky za Lomničkou a potíže pak přestaly.

Druhý zajímavý elaborát je písemně vypracovaný popis studny, který byl sepsán na vrchnostenském úřadě a podává přesné údaje. Pramen se nacházel u cesty, která vedla od Lomničky k Jamnému, byl mezi dvěma lučinami, z nichž jedna tehdy patřila Jakubu Barákovi z Lomničky č.p. 19, druhá patřila k panskému dvoru v Lomničce, který měl v nájmu člen rodiny známých podnikatelů z Novoměstska Homoláčů. Pramen měl stálou vodu, velmi čistou a příjemnou. Od pramene vedly již tehdy roury do půlhodiny cesty vzdálené Lomničky a rozváděly vodu pro potřebu vesničanů a jejich dobytka a pro potřebu zmíněného dvora. O původu a objevení pramene autoři popisu nic nevěděli, není známa ani pověst, která by pravděpodobně alespoň o původu pramene vyprávěla. Okolní lid od pradávna užíval vody z pramene k léčení.

Další elaborát je o něco starší, je z 20. listopadu 1811. Je to jakýsi volně podaný protokol o úředním chemickém rozboru vody a zeminy z pramene a okolí. Chemické a lékařské zkoumání vykonal Jan Jiří Grau, tehdejší tišnovský lékárník, spolu byli přítomni ranhojič z Tišnova Václav Makovec a ranhojič z panství Veveří Ondřej Kačovský, úřední jednání zaručoval přítomný vrchní tišnovského panství Antonín Bakalář v zastoupení vrchnosti. K vyšetření byly vzaty vzorky přímo ze studny i z jejího okolí. V osmi bodech se lékárník rozepisuje o provedených chemických zkouškách a jejich výsledku. Chemickým rozborem nebyly zjištěny nápadné látky, takže zjištěné látky nikterak neovlivňovaly chuť vody. Uvedený výsledek tehdejšího úředního zkoumání je velmi střízlivý a nedovede vysvětlit vodě přisuzované léčivé vlastnosti, minerálních látek bylo ve vodě na základě tehdy dostupných možností zjištěno velmi málo. Lékárník naznává, že jeho možnosti jsou vyčerpány, že by bylo třeba nějaké univerzitní laboratoře. O pramenu zvaném „Svatá studýnka“ jsou i prastaré zprávy v odborné literatuře, která popisuje moravské léčivé prameny již od konce 16. století.

Svatá studýnka byla velmi známa jak mezi odborníky své doby, tak i ze zkušeností místních vesničanů. Avšak je otázkou zda voda nemohla mít i jiné vlastnosti, tehdy neznámé a nepostihnutelné…

A jelikož mám mezi svými přáteli hodně podnikavců, začala jsem se s nimi o studánce bavit. Netrvalo dlouho a pátrání po zmizelé vodě od křížku nabralo směr. Znovu jsem pročetla popis lokality a zašla za babičkou, která z Lomničky pochází. Prý od pramene často pomáhala nosit vodu ve vědrech do hájovny, a přestože cestu proklábosila s děvčetem z hájenky, dobře si pamatovala tři vzrostlé lípy. Místo, kde pramen vyvěral, mi pomohl najít Pavel Vašík, jeskyňář a proutkař. O tom, že jsme na správném místě, nás ujistily tři pařezy ve vysoké trávě a kamenný kříž s motivem kalichu.

O pár dní později mi Pavel zavolal, že má pro mě překvapení. Spolu se svým kolegou udělali zkusmý vrt do hloubky tří metrů. Vyrazili jsme ke křížku, spustili sterilní lahvičku a čekali na šplouchnutí o hladinu. Byla jsem sice zklamaná, že se vrtání obešlo beze mě, ale na druhou stranu ne že bych neměla dost jiné práce. Šplouchnutí se ale nekonalo. Pavel mě ujišťoval, že voda je blízko, svědčila o tom i zem, kterou s posledním vrtem vytáhl s kolegou. Byl to ztvrdlý jíl, podobný dnu z kaluže. Ještěže je Pavel podnikavec, hned mi bylo jasné že budeme vrtat dál a tentokrát jsem si to nemohla nechat ujít. Pavel vyrobil další nástavec, obětavý manžel pohlídal syna a my s Pavlem jsme vyrazili za zázračnou vodou. Po necelé hodince jsme začali vytahovat zmáčenou zem. Bylo jasné, že tentokráte jsme u cíle. Bude voda zázračná? Bude alespoň něčím zajímavá a výjimečná?

Nadšení jsme se vrátili domů, řada byla pro změnu na mě – najít někoho, kdo nám udělá rozbor. Rozbor byl nakonec proveden v laboratoři TUV NORD v Brně. Koncem září jsme z hloubky 4,80 m vytáhli tolik očekávané vzorky, a druhý den je poslali na smluvenou analýzu. Ještě téhož dne přišly výsledky (v tabulce je pro srovnání uvedeno množství těchto prvků obsažené v kojenecké vodě značky Horský pramen):

 

HLAVNÍ PRVKY (mg/l)

  1. Přefiltrovaná voda 2. Původní voda, kalná 3. Kojenecká voda
Ca 141,52 151,66 29,4
Mg 14,89 15,65 3,5
Na 15,01 15,01 6,19
K 0,96 1,06 0,4
Al 0,01 0,52  
SiO2 22,14 24,78  
SO4 86,94 86,94 5,14
Cl- 54,97 54,97 <2,0

 

STOPOVÉ PRVKY (µg/l)

 
1. Přefiltrovaná voda  2. Původní voda, kalná 3. Kojenecká voda
Ba (jedovaté) 148,1 153,6  
Cu 1,5 1,7  
Fe 4,8 377,7 0,003
Li 7,8 7,8  
Mn 9,6 11,4 0,002
Sr 169,8 169,8  

Analytik Vladimír Bulka, ICP spektrometr Spectro Ciros CCD.

Kromě výše zmíněných stopových prvků se ve vzorku ještě objevil v minimálním množství fosfor a titan. Dusičnany a dusitany nebyly stanovovány. Zajímavý je vyšší obsah barya (asi 0,15 mg/l), který však činí vodu nevhodnou pro dlouhodobé užívání. Zřejmě jde o rozpouštění barytu, hojného v tišnovském okolí. Zákal vody je tvořen zejména hydratovanými oxidy železa.

Ač voda ze Svaté studánky nevykazuje žádné výjimečné charakteristiky z hlediska vody minerální a léčivé, navázat na práci lékárníků, téměř 200 let starou, bylo velmi zajímavé. Závěrem bych proto chtěla poděkovat všem těm, kteří při hledání zmizelého pramene pomáhali.

Použitá literatura:

Trmač M.: Vodovod v Lomničce již od roku 1811. Tišnovsko, 21, 1990, č.1, s. 12-14