Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Informace e-mailem

Novinky e-mailem

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

KOČKY z Vysočiny http://www.home4pets.cz/kocky-k-adopci/kocky/kocky-od-8-mesicu/item/15285

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

O Svaté studýnce

O pramenu dobré vody za Lomničkou je dochováno několik zpráv. Jde převážně o korespondenci z roku 1811, která je dochována ze závěru roku, kdy se jednalo o vyšetření vody z pramene za obcí Lomnička. Tišnovské panství tehdy patřilo průmyslnické textilní rodině baronů z Mundy, stejně tak jim tehdy patřilo i panství Veveří.

svatá studenkaZ dochovaných písemností lze vzít v úvahu tři, předně je to dopis adresovaný z Veverské Bitýšky správci panství v Tišnově-Předklášteří, kde P. Penninger odpovídá na ústní dotaz, tlumočený mu ranhojičem z Veverské Bitýšky. Z dopisu se dovídáme, že autor věděl o pramenu od mládí a v době, kdy byl lokalistou v Předklášteří, bylo to již v době po zrušení kláštera Porta Coeli za Josefa II, pamatoval dochovanou poškozenou knihu snad zpěvník, v němž byly rukopisné záznamy o pramenu za Lomničkou a o užívání této zajímavé vody ještě před zrušením kláštera. V době napsání dopisu se ovšem již o staré a poškozené knize nic nevědělo, zmizela či dosloužila…Autor dopisu sám ale dosvědčuje vlastní případ, kdy dva roky trpěl horečkou a ta po žádném léku nepřestávala a sužovala ho neustále. Až na radu vesničana z Jamného užil vody ze studánky za Lomničkou a potíže pak přestaly.

Druhý zajímavý elaborát je písemně vypracovaný popis studny, který byl sepsán na vrchnostenském úřadě a podává přesné údaje. Pramen se nacházel u cesty, která vedla od Lomničky k Jamnému, byl mezi dvěma lučinami, z nichž jedna tehdy patřila Jakubu Barákovi z Lomničky č.p. 19, druhá patřila k panskému dvoru v Lomničce, který měl v nájmu člen rodiny známých podnikatelů z Novoměstska Homoláčů. Pramen měl stálou vodu vodu velmi čistou a příjemnou. Od pramene vedly tehdy již roury do půlhodiny cesty vzdálené Lomničky a rozváděly vodu pro potřebu vesničanů a jejich dobytka a pro potřebu zmíněného dvora. O původu a objevení pramene autoři popisu nic nevěděli, není známa ani pověst, která by pravděpodobně alespoň o původu pramene vyprávěla. Okolní lid od pradávna užíval vody z pramene k léčení.

Další elaborát je o něco starší, je z 20. listopadu 1811. Je to jakýsi volně podaný protokol o úředním chemickém rozboru vody a zeminy z pramene a okolí. Chemické a lékařské zkoumání vykonal Jan Jiří Grau, tehdejší tišnovský lékárník, spolu byli přítomni ranhojič z Tišnova Václav Makovec a ranhojič z panství Veveří Ondřej Kačovský, úřední jednání zaručoval přítomný vrchní tišnovského panství Antonín Bakalář v zastoupení vrchnosti. K vyšetření byly vzaty vzorky přímo ze studny i z jejího okolí. V osmi bodech se lékárník rozepisuje o provedených chemických zkouškách a jejich výsledku. Chemickým rozborem nebyly zjištěny nápadné látky, takže zjištěné látky nikterak neovlivňovaly chuť vody. Uvedený výsledek tehdejšího úředního zkoumání je velmi střízlivý a nedovede vysvětlit vodě přisuzované léčivé vlastnosti, minerálních látek bylo ve vodě na základě tehdy dostupných možností zjištěno velmi málo. Lékárník naznává, že jeho možnosti jsou vyčerpány, že by bylo třeba nějaké univerzitní laboratoře. O pramenu zvaném „Svatá studýnka“ jsou i prastaré zprávy v odborné literatuře, která popisuje moravské léčivé prameny již od konce 16. století.

Svatá studýnka byla velmi známa jak mezi odborníky své doby, tak i ze zkušeností místních vesničanů. Avšak je otázkou zda voda nemohla mít i jiné vlastnosti, tehdy neznámé a nepostihnutelné…